Co nejvíce oceňuji na oponentech?

Zastupitelek a zastupitelů z jiných politických klubů moc neznám. S řadou z nich se sice stýkám pravidelně, ale k hlubšímu poznávání se hodí spíše komise a výbory.  Krajská politika je zvláštní v tom, že je určitým mezistupněm celostátní a regionální. V naprosté většině problémů se na řešení shodneme v podstatě všichni a také tak hlasujeme.  Aby taky ne, všem by nám mělo jít o rozvoj kraje a lepší podmínky pro život v něm. Jsou ale témata, na které máme názor zásadně odlišný. V poslední době to byla třeba otázka proplácení pohotovostních poplatků ve zdravotnictví nebo hrazení žákovského jízdného.  A v těchto bodech samozřejmě k názorovým sporům dochází.

Co na oponentech oceňuji? Když odlišné postoje umí obhajovat, nevnímají je slepě jako axiomy, ale zároveň umějí naslouchat druhým a poučit se. Dokáži ocenit aktivní, zapálené zastupitele i odborníky ve svém oboru, kteří v životě již něco vykonali a jsou i přes různou politickou příslušnost nepochybným přínosem pro krajskou samosprávu, starosty, za kterými je vidět v jejich obci úspěšná práce.

Co však oceňovat nemohu, je rozdílné chování mnohých při řadě příležitostí a pak před kamerou, kdy vymění hranou korektnost za blesky, třesky. Nemohu ocenit ani hrátky na parlamentní žvanírnu, byť to do politiky prý patří. Nemohu ocenit ani odbíhání od řešeného tématu např. k primitivním antikomunistickým nebo osobním útokům a nemohu ocenit ani dogmatiky všeho druhu a neumětely či všeuměly.  A nemohu ocenit ani lidi se vztyčeným nosíkem, kteří byli bez životních zkušeností prostě posazeni na koně, nebo sběrače placených funkcí.

Jan Werich řekl, že nejhorší je srážka s blb..m  - a měl pravdu. A pak je jedno, z jaké je strany nebo hnutí.

- psáno v roli zastupitele kraje pro měsíčník Středočech