Afrodito... (2003)

Čistím počítač a zálohovací média, oživuji cd a dvd a nacházím poklady z mládí, jak nazývám dobu před tím, než jsem se stal otcem:-).  Jeden z prvních nalezených je dílko "Afrodito"... Slova vznikla v roce 2003, dokonce jsem měl i jednoduchou melodii, kterou si již nepamatuji. Stejně se týkala jen refrénu, jelikož sloky jsem spíše "repoval...".

G

Kdysi jsem miloval, byl milován

C

na pouti žíznivé nebyl jsem sám,

D

z dotyků letmých po horkých tělech,

   G                         D

se bouřilo srdce a zrychloval dech…

 

Když opona spadla - navždy se zdálo,

po měsících temna se cosi stalo,

našla se místa, kde ruce se chvěly,

hladit a milovat krásné dívky směly.

 

Refrén:

G

Co, Afrodito, mým srdcem vládne,

D

Proč, Afrodito, tak rychle stárne,

Emi

Proč, Afrodito, mám bolesti stálé,

D

Proč, Afrodito, mrtvým jsem málem.

G

Co, Afrodito, mé srdce souží,

D

Proč, Afrodito, po citu touží,

Emi

Proč, Afrodito, rozum moc nemá,

D

A utíká sám k ženám beze jména?

 

Malé tvé dcerky, rozverné, hravé,

asi jsem štěstí měl, že byly ty pravé,

co rozehřát v bublinkách nás dokázaly,

co daly mi pocítit, jak bolí svaly.

 

Byla v tom upřímnost? Byly v tom čáry?

Co samy cítily, co všechno hrály?

Lhostejno je mi to, darem mi daly,

že oči mé  chvilkama na svět se smály.

 

Co, Afrodito, mým srdcem vládne,

Proč, Afrodito, člověk rychle stárne,

Proč, Afrodito, mám bolesti stálé,

Proč, Afrodito, mrtvým jsem málem.

 

Co, Afrodito, mé srdce souží,

Proč, Afrodito, po citu touží,

Proč, Afrodito, rozum moc nemá,

A utíká sám k ženám beze jména?

 

Vždy něco končí a něco se začíná,

Po rozverných nocích přišla hodina,

kdy nebylo Afrodit, jen laciné štětky,

co změnila každý sen v bezcenné tretky…

 

Řekni Afrodito, jak hřích se smývá?

Svěcenou vodou mi vždy vodka byla.

Po nocích bolesti dobře se pila,

skoro mě v křečích však zahubila.

 

Co, Afrodito, mým srdcem vládne,

Proč, Afrodito, tak rychle stárne,

Proč, Afrodito, mám bolesti stálé,

Proč, Afrodito, mrtvým jsem málem.

 

Co, Afrodito, mé srdce souží,

Proč, Afrodito, po citu touží,

Proč, Afrodito, rozum moc nemá,

A utíká sám k ženám beze jména?

 

Času je málo, co bylo, nezměním,

vyléčí rány tvé pohlazení?

Jen Amorův šíp prý namísto smrti,

přináší lék, když bolest tě drtí.

 

Věřit ti mám, však Amora není,

ztratil se někde, v dávném zapomnění.

Hrůzu teď mám být s pouhou courou,

po skutečné lásce umírám touhou.

 

Co, Afrodito, mým srdcem vládne,

Proč, Afrodito, tak rychle stárne,

Proč, Afrodito, mám bolesti stálé,

Proč, Afrodito, mrtvým jsem málem.

 

Co, Afrodito, mé srdce souží,

Proč, Afrodito, po citu touží,

Proč, Afrodito, rozum moc nemá,

A utíká sám k ženám beze jména?