Válka je vůl

V Evropě se rozhořel za mého života další válečný konflikt. Celý svět se tak dostal do další fáze nebezpečné hry velmocí. Rusko uznalo Doněckou a Luhanskou lidovou republiku, na ochranu jejich hranic poslalo své jednotky a pak dnes ráno vojensky napadlo Ukrajinu. V novém světovém pořádku posledních třiceti let tak dalo do rakve mezinárodního práva zatím poslední hřebík.

 Inspirovalo se zřejmě rokem 1999, kdy vojska NATO napadla Jugoslávii. Po bombardování a roztrhání Jugoslávie, po uznání Kosova přišly další rány mezinárodnímu právu – další agrese vůči Iráku, Sýrii, Libyi nebo série barevných revolucí.

Ruskou agresí dostaly knockout i Minské dohody, které ovšem Ukrajina celé roky neplnila a i přes Putinovy výzvy z posledních dnů naplňovat ani nehodlala.

Pravdou je, že nezpochybnitelný podíl na eskalaci má i "Západ", který toleroval jak neplnění Minských dohod ze strany Ukrajiny, útlak ruské menšiny na východě Ukrajiny, hrůzy v Oděse, tak přehlídky banderovců či neonacistické prapory typu Pravý sektor či Azov. Západ, který naopak hlasitě podporoval Majdan, vyzbrojování Ukrajiny a eskalaci napětí s cílem přiblížit se i vojensky k hranicím právě Ruska. Ale ani kroky Strýčka Sama a jeho spojenců neospravedlňují současný válečný konflikt, tím se Rusko vlastně zařadilo po jejich bok.

Mír je ohrožen. Dnes již nejde jen o Ukrajinu a Rusko. Jde skutečně stále i o odtržené Kosovo, Turky okupovaný Kypr, ale třeba i o Katalánsko. Jde v širším smyslu o Blízký a Střední Východ, o Afriku v očekávaném pohybu, o Střední a Jižní Ameriku, Asii.

Svět je plný zemí, které trpí okupacemi, blokádami, embargem, vměšováním. Plný zemí, které nemají zajištěno právo na svůj svobodný rozvoj, protože jim v tom imperiální choutky velkých či malých mocností brání.

„Imperialismus je řád destrukce a války,“ píší turečtí komunisté ve svém stanovisku a pokračují: „Pro každou buržoazní vládu, která se snaží získat v tomto prohnilém řádu převahu a rozšířit sféru svého vlivu, to také znamená, že se zaměřuje na útlak jiných národů. Berličkami expanzionistické politiky jsou nacionalismus, rasismus a šovinismus.“ A ten je jednoznačně i v Putinových výstupech, útočících i na Lenina. „Nemůžeme ignorovat systém vykořisťování, válečného štvaní a nacionalistických bludů, které odsuzují pracující lid v Rusku k chudobě jen proto, že si Putin přeje vyjádřit své monarchistické „fantazie“ z jedenadvacátého století,“ dodávají turečtí komunisté.

Já doplňuji, že to byly právě socialistické státy, které se po nejstrašnější válce v historii zásadně spolupodílely na definici mezinárodního práva včetně práva národů na sebeurčení. Právě na podnět Sovětského svazu bylo právo národů na sebeurčení (které se někdy zaměňuje ale za separatismus) zakotveno v Chartě OSN. Uplatňováno bylo prakticky třeba v rámci dekolonizace v druhé polovině 20. století. Plně souhlasím s tureckými komunisty, že protilékem na expansionismus NATO je socialismus a ne ruský nacionalismus.

Všechny zúčastněné strany by měly hledat řešení na bázi diplomacie a mezinárodního práva.

Žádná válka nemá na zemi místo. Rusko musí zastavit agresi.

Je třeba zrušit vojenské pakty, včetně NATO a dalších reliktů studené války, Je třeba vytvořit nový systém celosvětové kolektivní bezpečnosti. Dřív, než bude pozdě. Válka je vůl.