Kultura opět na chvostu?

Tak už máme pár týdnů programové prohlášení nové vlády. Vládní slepenec se v něm pustil i do kultury, ačkoliv nevím, co je kulturního na válečném štvaní. Bodáky skutečně nikdy civilizaci nezachránily… Realizace závazku výdajů na kulturu ve výši 1% rozpočtu je odsouvána někam na konec volebního období, na rozdíl třeba od výdajů na armádu ve výši 2%. 

A nekonkrétních slibů je plné celé programové prohlášení. Vůbec není řešena potřeba dlouhodobého financování institucí a projektů, navrhovaná spása v podobě zákona o veřejných institucích není bez navýšení prostředků na kulturu řešením a navíc může mít negativní dopady na životní úroveň zaměstnanců. Může i více platit známé pořekadlo „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“

Podpora živé a naživé kultury je taktéž obecná (snad s výjimkou kreativního průmyslu), v praxi ale již nyní dochází k pravému opaku – zaměstnanci v kultuře se reálného navýšení platů nedočkali a pro rok 2022 nebude vyhlášen program Podpora obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností.

Absolutně chybí podpora národní kultury, českého jazyka, je používána pouze obecná formulace kultury regionální a česká kultura je navíc zmíněna jen ve vztahu k propagaci v zahraničí

Navíc je s ohledem na jiné pasáže prohlášení zřetelné, jaká kultura dostane zelenou – „panevropská“, „nekritická k podstatě, ke kořenům problémů“. Toto zaměření bude nepochybně prosazováno i při „kontrole svobodných médií Senátem“ i ve vazbách se školstvím, které jsou určitě potřebné, ale opět nejsou konkrétněji popsány. Oblast řešení autorských práv nevybočuje z hřiště kapitalismu, realita ho však dávno překonává.

Takže sliby – chyby? O to větší je překvapení, jak je mnoho autorit v kultuře s novou vládou spokojeno. Asi na tom pořekadle o tom chlebu něco je…