Bourání mýtů: Komunismus a fašismus prý jedno zlo jsou

Vytvořeno středa 8. srpen 2012 1:09

Po druhé světové válce bylo třeba zničit prestiž SSSR jako hlavního vítěze nad fašismem. I vymysleli si na Západě pohádku o rovnosti komunismu a fašismu... I když o tomto tématu existuje spoustu dobré literatury, zejména u mladých lidí tato propaganda často funguje. Přitom je to klasická demagogie... Argumentačně nabitou oponenturu můžeme najít i mezi českými autory, jmenovitě např.  u Miloslava Formánka, my použijeme citací v jeho příspěvku na mezinárodní konferenci o antikomunismu ze dnů 25. - 26. 11. 2006.

„Základní rozdíl mezi fašismem a komunismem je v tom, že komunisté jsou přesvědčenými a důslednými bojovníky proti nespravedlivému společenskému uspořádání, který dnes ztělesňuje kapitalismus. Fašismus sice  navenek vystupuje jako antikapitalistický, s hesly o "rudém" a "zlatém" (kapitalistickém) ohrožení. Je však vlastním produktem kapitalismu, výsledkem neřešitelnosti jeho rozporu a snah velkého, zejména finančního kapitálu, čelit s jeho pomocí i těmi nejkrajnějšími prostředky ohrožení a nebezpečí zániku systému. Dnes byl dočasně a zdánlivě odložen na okraj politického spektra, nebyl však odložen do muzea jako pouhá epizoda ci vývojová kuriozita. 

Důležitý rozdíl je i v pojetí "socializace". Komunistické pojetí je známo. Fašisté věnovali značnou pozornost mobilizaci mas. Využívali predevším motivace nacionální (hysterický antisemitismus a pohrdání slovanskými národy). Nepřehlíželi však ve snaze získat si a udržet masovou základnu ani motivaci sociální. Vůči německým kapitalistům a dělníkům rozehráli velkolepou partii. Chtěli, "aby národně myslící průmyslník, řemeslník, rolník a sama masa spotřebitelů vytvořila „jednotnou frontu" (A. Rosenberg, Program z roku 1922, s.30, 38,39). Ředitelé, úředníci a dělníci se měli podílet "v přesně určeném podílu na zisku" a začlenit se tak do velké národní pospolitosti, jejíž význam měli podnikatelé a dělníci rozpoznat. Podřízením vůdcovskému státu měly být "socializovány" továrny, banky i jednotlivci.

Podívejme se blíže na další rozdíly.

 - Komunisté vycházejí z dědictví Velké francouzské revoluce, z osvícenství, z racionalismu. Fašisté se hlásí k iracionalismu, významnou roli u nich hraje mýtus a "nepolitické", estetické myšlení, jímž omracují masy. Osvícenský rozum a Francouzskou revoluci odmítají, cílevědomě a otevřeně směřují proti humanistické a demokratické linii myšlení a praxe. Svět má být vrácen o 200 let zpět, před Velkou francouzskou revoluci, rok 1789 má být z vědomí lidstva vymazán.

- Komunisté zdůraznují rovné možnosti pro všechny lidi bez rozdílu, rovnost, nevměšování, respektování suverenity a solidaritu mezi národy. Fašisté rovnost rozhodně odmítají, s hnusem se odvracejí od společnosti, v níž jsou pánové a sluhové "nerozeznatelně pomícháni". Vycházejí z nerovnosti, zpochybňují moudrost i soudnost obyčejných lidí, prosazují nerovnost lidí, ras a národů (hlásání jejich rovnosti je údajný prežitek 18. století), kult výjimečných jedinců, národů a ras. Vyžadují absolutní podřízenost, podřizují zájmy, svobody a práva každého člověka zájmům vyvolených, vůdcům a jejich politické vůli. Jen ti, oslovováni Prozřetelností, přivedou svůj lid (romanticko estetickým skokem) do zaslíbené země. Masa pouze může ty, kteří mají vzácnou schopnost vést, následovat.

- Komunisté vycházejí z potřeb a zájmu sociálních skupin, tříd a vrstev. Snaží se vtáhnout co nejširší lidové vrstvy do zápasu o jejich vlastní sebeosvobození. Pomáhají při uvědomování a organizování dělnického, národně osvobozeneckého, mírového hnutí. Podporují je, ale nikdy nemohli být právem obvinění z podpory vývozu revoluce či z terorismu. Fašisté napadají vše, co zakládá kolektivní spolupráci a solidaritu na úctě k samostatné lidské bytosti a snaze o rozvoj lidských bytostných sil. Provokují "lidové", nacionální, romanticko mystické hnutí, které by vedlo "životní boj národa" prostřednictvím mýtických výzev a víry ve vůdce. Usilují o maximální ovládnutí lidí prostřednictvím jejich vzájemného boje. Hlásají a organizují vzájemný boj vyšších a nižších ras, panujících a podřízených národů na principu malthusiánského přežití nejsilnějších a nejschopnějších. Jednotě národa a rasy se má obětovat vše. Proti odpůrcům otevřeně ospravedlňují právo použít i nejkrutější prostředky. Snaží se dosáhnout maximálního účinku represí doma i v zahraničí.

- Komunisté zdůrazňují právo revoluce se bránit, nevyhnuli se přitom krajnostem. Fašisté hlásají nejen nutnost a prospěšnost válek jako "nezměnitelného zákona života", jako prostředku kultivace a mravní obrody vyvolené rasy či národa a účinný nástroj územní expanze a ovládnutí světa. V síle spatřují dobro, ve slabosti zlo. Slabými opovrhují.

-  Komunistické hnutí a socialistické země patřily k nejvýznamnějším bojovníkům proti kolonialismu, rasismu, za národní osvobození. Všude ve světe podněcovaly snahy o větší sociální spravedlnost. Socialistické země šly nevyzkoušenou cestou revolučního zakládání procesu emancipace všech lidí a i tu se dopustily vážných chyb. Politika fašistů je celkově, totálně destruktivní, neexistuje jediný příklad toho, že by bojovali za věc lidské svobody, sociálního osvobození.

- Komunisté zápasili o vnitrostranickou demokracii a pres radu problému a omezení hledali způsoby, jak rozšířit reálnou demokratickou účast pro všechny občany země. Byrokratismus a svévole privilegovaných struktur systém deformovaly a přes nesporné, často pozoruhodné dílčí úspěchy, přivodily jeho dlouhodobou stagnaci a spolu s vnějším tlakem i pád. Fašisté nediskutovali, dávali přednost slepé poslušnosti a vojáckým činům, ale ani hysterický Totaleinsatz neodvrátil jejich totální porážku.

- Ani socialistická ideologie se nevyvíjela a nebyla uplatnována bezrozporně. Připustil se tak příkrý rozpor mezi socialistickou ideologií a administrativně direktivní praxí. Fašistická ideologie se do žádných rozporů se sebou samou a s fašistickou politikou nedostávala. Beze zbytku se jí podřizovala.

Okolnost, že fašisté komunisty přímo zuřivě nenávidí nepřijímají antikomunisté jako podpůrný argument dokládající naprostou protikladnost jejich ideologií a politiky. Možná i proto, že připomenutí důvodů, pro než fašisté tak krutě komunisty pronásledovali, překvapuje blízkostí argumentace antikomunistů tehdejší fašistické argumentaci. A. Rosenberg použil formulaci, že komunisté a dělnické hnutí jsou "rozsévači rozkolu". Pro A. Hitlera je komunismus už "starý odpůrce a úhlavní nepřítel lidstva" (Cit. podle IC.Festa, Hitler. Eine Biographie, 1973, s. 692). Proto se rozhodl, s pomocí Prozřetelnosti, toto zlo zastavit. Neomezil se na výhrůžky a závody ve zbrojení, ale pokusil se "říši zla" rozvrátit a zničit válečným prepadem. Dvacet let pred F.von Hayekem (v jeho Ceste do otroctví) prohlašoval A.Hitler, že marxismem zdůvodňovaná "úplná socializace" by znamenala "smrt každého tvořivého podnikání, každé osobní existence".

Komunisté jsou svou základní pozicí na naprostém protipólu kapitalismu. Jsou tím i naprostým protipólem fašismu a nemají s jeho ideologií a politikou nic spolecného.“

Tuesday the 23rd. (c) 2012-2016 Zdeněk Štefek