Nejsem národností Evropan, narodil jsem se jako Čechoslovák

Vytisknout

Článek v Halo novinách 9. 4. mě představuje jako kandidáta do EP...

Jméno Zdeněk Štefek znají čtenáři Haló novin zejména ve spojitosti s kulturou nebo Středočeským krajem – mnohdy obojím. Od roku 2004 (s přestávkou v letech 2008–2012) je krajským zastupitelem, v letech 2012–2016 byl radním pro oblast kultury a památkové péče Středočeského kraje, nyní je předsedou krajského výboru pro památkovou péči, kulturu a cestovní ruch. Je stínovým ministrem kultury KSČM. Podruhé kandiduje do Evropského parlamentu.

»Kultura byla mou součástí od malička, v aktivní formě zejména v dětství a mládí, pak se ale již pod tíhou pracovních a dalších povinností její role v mém životě vytrácela, aby se pak po čase stala její podpora a obhajoba dokonce mým dalším životním posláním, nejen na krajské úrovni…« připomíná Štefek.

Mnozí ho možná mají spíše zařazeného v jiném oboru - od konce roku 2003 až do roku 2008 pracoval jako správce sítě na ÚV KSČM, od roku 2009 na pozici vedoucího Úseku organizačně technického zabezpečení informačního systému ÚV KSČM.

 

Po základní škole od roku 1989 navštěvoval pražskou Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Ječné ulici, kterou ukončil maturitou. Pak absolvoval v hlavním městě kompletní studium na Českém vysokém učení technickém, fakultě elektrotechnické, bakalářskou zkoušku v oboru Výpočetní technika složil v roce 1997, inženýrský titul v oboru Ekonomika a řízení získal v roce 1999.

»Určitě nejsem zaměřen jen na jednu oblast zájmu – to bych mohl být spíše pak expertem v oblasti výpočetní techniky a počítače by pohltily i veškerý můj volný čas. Oblast techniky je sice jednou z mých priorit včetně související vědy, výzkumu, nových médií a technologií i třeba společnosti 4.0., ale ne jedinou.

Ale těch oblastí zájmu mám samozřejmě víc – třeba i životní prostředí, kdy jsem získal neocenitelné zkušenosti i jako spolupracovník našeho poslance Stanislava Fischera, v kampani mladých komunistů za bezplatnou MHD, při tvorbě rudozeleného manifestu KSM nebo i při obyčejných toulkách přírodou…« vysvětlil Štefek.

Uvědomuje si, že kultura může čerpat z Evropské unie miliardy, třeba na obnovu památek. »Z řady evropských fondů jsme dokázali obnovit i památky, u nás ve Středočeském kraji jsme za poslední dobu zrekonstruovali třeba Jezuitskou kolej v Kutné Hoře, zámek v Roztokách u Prahy, rozšířili skanzeny v Přerově nad Labem a v Kouřimi i opravili sídlo kolínského muzea. Další miliardy jdou do silnic a další infrastruktury, to je neoddiskutovatelný fakt,« potvrdil s jedním velkým ale: »Zdvižený prst bych ale měl nad tím, kdo určuje, na co se dotační tituly zaměřují, zda nejsou skutečné potřeby našich regionů nahrazovány dekrety byrokratů a eurovládců. Ale abych neházel vše jen na ně, samozřejmě i sám z činnosti v pracovní skupině při ministerstvu pro místní rozvoj zaměřené právě na výzvy ke kultuře vím, že mnohdy si za špatné nasměrování výzev můžeme sami, že to naši úředníci a zvolení zástupci špatně vyjednali v Bruselu podmínky…«

A zároveň dodal to zásadní: »Ale vztah k Evropské unii nelze hodnotit jen na základě kalkulačky, dle které to vypadá, že jsme čistými příjemci. Když totiž zahrneme veškeré toky, situace se rázem změní. Dle statistických dat jsme dlouhodobě čistými dárci, a to dokonce jedni z největších v EU, např. dle studie ‚Odliv peněz z ČR je jeden z nejsilnějších v Unii‘ z měsíčníku ČSÚ z roku 2016 ‚za celý rok 2014 odešlo z České republiky 8,7 % HDP.‘ Že Evropská unie není hodná paní kněžna, která bude usilovat o blaho obyvatel a přerozdělovat bohatství elit, je snad jasné. Třeba i z případu Řecka, které dostalo výměnou za škrty dopadající na pracující ‚finanční pomoc‘, která ale směřovala zpátky do podniků v německých rukou, a to i s úroky…

Zkuste mi navíc říci, na kolik si ceníte ztrátu suverenity. Na kolik likvidaci řady odvětví, výprodej našeho stříbra či ztrátu potravinové soběstačnosti. Kolik nás stojí pozice odkladiště, skladiště a montovny, kolik ztrácíme jako zdroj levné pracovní síly…«

O budoucnosti EU a pozici KSČM má jasno. »Čím více si uvědomuji, jakými jsme otroky v jakési novodobé kolonii, jakými jsme pěšáčky v globální hře supervelmocí. Vnímám silnou snahu vytvořit z EU superstát pod vedením Německa a Francie. Vnímám agresivní zahraniční politiku odporující mezinárodnímu právu včetně tolerance fašismu na Ukrajině nebo vměšování do vnitřních záležitostí jiných států, jako v případě Venezuely. Vnímám i nebezpečí pro naši zemi a naši kulturu pod pláštíkem eurohujerství a euroatlantického spojenectví. Říkám vždy: ‚Sorry jako, já nejsem národností Evropan, narodil jsem se jako Čechoslovák.‘

Evropská unie tady ale prostě je, přes kritický postoj KSČM si lidé členství v referendu zvolili a naše země v europarlamentu poslance mít bude. Zda tam usednou řitní alpinisté, nebo skuteční bojovníci za dolních 10 milionů, o tom budou i tyto volby.

Každopádně si ale určitě nelze myslet, že i při získání všech míst za naši zemi změníme z lavic Evropského parlamentu EU na socialistickou. To určitě ne. Romantismus takových představ naráží na tvrdou realitu každý den a na historickou zkušenost i našeho hnutí. Ale odhalovat záměry evropských špiček, informovat veřejnost, koordinovat společně celoevropské protiakce, usilovat o zabránění protilidových kroků, ať již třeba v oblasti militarizace nebo omezování internetu, usilovat o větší suverenitu členských států, o demokratizaci evropských institucí i o podporu hlasů zdola, to můžeme, to chceme a tak také činíme. Že KSČM prosazuje možnost referenda i o mezinárodních smlouvách, tedy i o vystoupení z EU, to by v této souvislosti zapadnout také nemělo, stejně tak, jako dlouhodobá kritika nebezpečného směřování EU ze strany právě komunistů a hledání alternativ na zásadách rovnoprávné spolupráce, rozvoje, kolektivní bezpečnosti, mírové politiky všech azimutů, na zásadách posilování ekonomických, sociálních a občanských práv a svobod občanů.

Cesta ke změně společnosti je spletitá, ale neúčast ve volbách nebo podpora populistických hnutí k ní rozhodně nepomůže,« uzavřel Štefek.

 

Halo noviny9. 4. 2019 

Tuesday the 25th. (c) 2012-2016 Zdeněk Štefek