Měli bychom být hrdi, že zde máme Koněvovu sochu, a s pokorou a úctou ji každoročně zasypávat květinami

Vytisknout

Přetiskuji rozhovor,který jsem poskytl Naší pravdě, příloze Haló novin a který vyšel 11. června 2018. Zaměřuje se na aktuální otázky - památník Koněva, církevní restituce, umělce a "umělce",  práci ve Středočeském kraji na poli kultury.

- Je měsíc červen. Obyčejně v něm začíná období klidu. Letos tomu bude jinak a vůbec nemyslím vytváření vlády. Mám na mysli, že vlastně v tomto měsíci začínáme s »novým přístupem« k některým památkám. Budeme k vybraným sochám či památníkům, které se někomu nelíbí, umisťovat tabulky, kde budeme osobnosti či události, jež připomínají, kádrovat? Líbí se vám to?

Bylo by snadné říci, že u některých stále nedospělých jedinců je to zásadní nepochopení účelů památníků, nepochopení role památkové péče, neznalost historie. Ale v současné době to bohužel není otázka nedospělých jedinců a nepochopení, ale záměr. Lidé totiž dosud nejsou stádo, i když se o to vzdělávací systém snižující se úrovní evidentně snaží, a tak se prostě dějiny upravují a napravují, »správně« vysvětlují, hrdinové se kádrují, ti, co se nehodí, se očerňují, stávají se z nich ti zlí, mnozí kati jsou vydáváni i za oběti… A netýká se to jen nejčastěji skloňovaných událostí kolem druhé světové války nebo doby poválečné, ale i celé naší historie… 

- Měl jsem na mysli sochu maršála Koněva, která symbolizuje osvobození našeho hlavního města a velké části středních Čech. Jsou snášeny argumenty, že si sochu vůbec nezasloužil. Jak vy, stínový ministr kultury KSČM, tyto argumenty vnímáte?

Koněv byl významný sovětský vojevůdce, hrdina SSSR i ČSSR. Osvobodil od nacistů velkou část východní Evropy, včetně naší země a hlavního města, podílel se také na dobytí Berlína. Měli bychom být hrdi, že zde máme jeho sochu, a s pokorou a úctou bychom ji měli každoročně zasypávat květinami – je symbolem osvobození od fašismu, symbolem míru. Souhlasím s názorem Českého svazu bojovníků za svobodu, že »maršál Koněv je jednou z klíčových osob druhé světové války a to je to, co má socha připomínat«. Jeho další osud s osvobozením naší země nesouvisí. Napadají mě v této souvislosti ale konkrétnější spojitosti - co kdybychom usilovali na Letišti Václava Havla o tabuli s výsledky jeho amnestie nebo s oběťmi humanitárního bombardování Jugoslávie? 

- Zajímá mě i problém zdanění tzv. církevních restitucí. Proč by měly být vlastně zdaněny?

Jsou pro církve darem, tedy příjmem. A ten se prostě daní. A to pomíjím teď nesmyslnost a nebezpečnost oněch tzv. církevních restitucí (církev onen majetek nikdy nevlastnila, jen spravovala a navíc v menším množství, než se vydává). 

- Jaké problémy ve Středočeském kraji mají konkrétně státní či obecní orgány kolem této tzv. restituce?

Ve středních Čechách bylo evidováno téměř pět tisíc církevních žádostí o navrácení majetku. To byla víc než čtvrtina všech žádostí v Česku. A v řadě případů to došlo až k soudu a soudní spory ještě trvají. Mnohde se podařilo dojít ke »kompromisu«, jako v případě obce Hradišťko, která smírem a směnou pozemků vyřešila 24letý spor s premonstráty. Soudy nejsou ale jediným výsledkem tzv. církevních restitucí. Mnohde se církev o nabytý majetek nestará, a to se jedná i o kulturní památky. Jinde se zase jedná o zpětném odkupu nabytého majetku státem, nejznámější aktuální případ je část Sázavského kláštera, který církev získala v restituci. 

- Proč vlastně je velká část kulturní fronty, podle vás, antikomunistická, přestože mnozí, například pan Zdeněk Svěrák, před listopadem 1989 měli v podstatě zelenou?

Řekl bych spíše, že programových antikomunistů zase tolik není, většina se prostě veze a jedná podle hesla »Koho chleba jíš, toho píseň zpívej«. Nebo má z antikomunismu docela dobrý byznys. Navíc být v mainstreamu je podstatně jednodušší a házet vše na komunisty rovněž… Mnozí nevnímají ale jen negativa předlistopadové společnosti, ale i řadu pozitiv, což v osobních diskusích pak poznáte. Ale veřejný postoj je něco jiného -objektivně hodnotit předlistopadové poměry je v uměleckých kruzích docela odvaha, může to mít i existenční dopady. Takže svoboda a demokracie je dnes skutečně jen ohlodanou kostí. 

- Co vlastně tito umělci, zvláště herci, skutečně chtějí?

To se musíte zeptat jich, zda rytíře na bílém koni, slávu a moc jako americké hvězdy, či vládu kavárníků a nevládních organizací. Myslím si ale, že je mezi nimi celá řada poctivých dříčů i talentů, kteří i v dnešních podmínkách dokážou svým výkonem zaujmout a třeba satiricky reagovat na problémy doby. 

- Jste zároveň ve Středočeském kraji uvolněným předsedou kulturního výboru, a tedy můžete pokračovat v práci z minulého období. Nemýlím se?

Ve výboru pro památkovou péči, kulturu a cestovní ruch jsem začal pracovat od začátku volebního období na pozici místopředsedy a po změnách na Středočeském kraji jsem skutečně od listopadu 2017 jeho předsedou. Určitě tedy mohu navázat na práci v minulém období a i ve spolupráci s příslušným radním, zaměstnanci odboru kultury a památkové péče, řediteli muzeí, galerií, památníku, knihovny pokračovat v realizaci rozvoje kraje. Navíc mi přibyla ještě související oblast cestovního ruchu. 

- Zajímá mě Přerovský zámek. Za minulého období už se zdálo, že přejde z vlastnictví rozhlasu do vlastnictví kraje. Nyní je prý tomu jinak. Jak to vlastně je?

Minulé období jsme končili vyhrazenými prostředky pro nákup zámku a Český rozhlas měl záměr zámek prodat. Po krajských volbách v roce 2016 pravicová vláda v kraji přes náš nesouhlas záměr koupě zámku a jeho provázanost s naším sousedním skanzenem pro expozici »V zámku a podzámčí« opustila a vypadalo to špatně. Když jsme na podzim 2017 pootočili politickým kormidlem, vrátila se do hry zase varianta převodu či nákupu zámku a obnovilo se jednání s Českým rozhlasem. Mimo jiné to bylo tématem i při návštěvě vlády ve Středočeském kraji. 

- A jak je to s Buštěhradským zámkem?

Buštěhradský zámek byl vrácen městu Buštěhrad, které ho chce pomalu rekonstruovat, bylo úspěšné mimo jiné i v dotačních titulech kraje. 

- A co se vám podařilo z hlediska úkolů výboru kultury ve středních Čechách vyřešit?

Výbor je poradním orgánem zastupitelstva, ale má i iniciativní roli, takže jsem jeho činnost rozšířil i o pravidelné body, které se dříve neprojednávaly – členové tak dostávají informace i o dění v radě, když se týká kultury či cestovního ruchu, i třeba o stavu investic v kultuře. Pravidelně se zabýváme dopilováváním kritérií pro krajské dotační tituly. Na programu jsme měli i otázku nulového vstupného do našich institucí v předem dané dny. A řešíme i spolupráci s dalšími subjekty, které v kraji působí – aktuálně jsme diskutovali o Asociaci muzeí a galerií a třeba festivalu muzejních nocí či problematické legislativě. Finalizujeme koncepční podporu významných kulturních a dalších akcí v kraji. A zabývat se chceme i různými oceněními a kulturními soutěžemi v kraji, bez ohledu na vyhlašovatele mít celkový přehled a provázanost. Jako osobní úkol mám teď na starosti i koordinaci Plánu rozvoje Rabasovy galerie v Rakovníku, která měla být dle předchozího vedení kraje sloučena s muzeem (a následovat měly další instituce). Politickými změnami se ale podařilo zabránit i tomuto. Takže úkolů si přidělávám více než dost, ale to už je taková moje povaha. 

Sunday the 8th. (c) 2012-2016 Zdeněk Štefek