Proč mají Češi nízké platy?

Vytisknout
Datum zveřejnění

Ve čtvrtek 30. března pořádal Klub společenských věd velice zajímavou přednášku s diskusí na aktuální téma „Proč mají Češi nižší platy, mzdy a důchody než pracující v okolních evropských zemích? Problematika nízkých mezd v ČR“. Přednášky se ujala známá ekonomka a autorka řady knih doc. Ing. Ilona Švihlíková, Ph.D.

 

Základním problémem je výchozí (a cílené) nastavení „transformace“ před 27 lety, které je orientováno na nasměrování naší ekonomiky do podřízeného – koloniálního postavení v souladu s Washingtonským konsenzem.

Sliby a naivní očekávání prvních let naplněny nebyly. Příčiny „nezdaru“ byly hned na začátku – byl podhodnocena naše měna a uplatnili jsme se taktikou láce (jsme levní). Stejnou taktiku bohužel razíme i dnes (opatření ČNB). Dále byla uplatněna mzdová restrikce, na kterou přistoupili tehdy i odbory. A samozřejmě

Transformace navíc selhala opuštěním pevného kurzu v roce 1997 a bankovní krizí kolem 1998. V té době se ČR odklání od snahy vybudovat tatcherovský kapitalismus, nastupuje cesta záchrany vnějškem – lákání zahraničních firem systémem pobídek i dalšími bonusy, výhodná byla blízkost Německa i cena práce. Naše ekonomika měla nižší přidanou hodnotu, zaměřená na jednoduché montáže i sklady. České ceny i limity pak stanovují mateřské zahraniční firmy…

Paralelně bylo všechno zprivatizováno, včetně toho, z čeho bylo možné získávat pravidelnou rentu…

V roce 2006 se obrací vazba mezi reinvestovaným ziskem a odlivem do zahraničí, které jsou větší než investované prostředky. Investice byly jednoduššího charakteru a zahraniční matky si začaly stahovat peníze zpátky. Model se už tehdy vyčerpal. Odliv kapitálu je značný (400 miliard každý rok) – v EU procentuálně jeden z největších. Je méně peněz na investice a logicky i na mzdy. Tyto peníze ale nikdy nikomu v diskusích např. při přípravě rozpočtu nechyběly…

Tento model neumožňuje trvale udržitelný nárůst životní úrovně – mezd.

Odbory vedou jednu z nejlepších kampaní – „konec levné práce“, ale ten problém je skutečně hlubší. Přicházíme na problém po 27 letech, to je celá ztracená generace…

Přednáška byla doprovázena i množstvím statistických údajů a grafů, např. porovnání ekonomické výkonnosti a mzdové úrovně. Pro většinu zemí je to porovnatelné, u nás je rozdíl masivní.  A i z dalších dat bylo potvrzeno, že jsme v koloniálním postavení.

Máme řešení? Určitě, začít znova úplně nemusíme, ale každopádně podzimní volby mohou být šancí na změnu kurzu…

Do následné diskuze se zapojovali další ekonomové a odborníci. Nakonec proběhla autogramiáda knihy "Jak jsme se stali kolonií", která byla obratem vyprodána.